Krev

Červená nebo rudá jsou barvy vášně, lásky, obrovského temperamentu, ale taky barva krve. Stačí jedno nechtěné neopatrné zamýšlení a kůže se rozevírá pomocí malé štěrbinky a na povrch se derou maličké kapičky krve, které se mění v potůček.
Miluju ten pocit, když se říznu, spadne ze mě všechno to napětí a já vidím krev, jak i teče po zápěstí, jak odchází starosti, jak je všechno pryč...!
Ano, tohle jsem slýchávala od své nejlepší kámošky, je to to nejhorší, co můžete slyšet, POCIT, kterej Vám možný v té chvíli připadá úžasnej, ale pro okolní svět je tak nepředstavitelný, útrpný, nelogický a v každém případě myslíme na následky. Ona si to neuvědomovala, stačilo blbé špatné zaškrtnutí a možná by tu nebyla. Snažila jsem se jí to vysvětlit, ale ona neposlouchala, dál se řezala a připadalo jí to fajn. Ráno, hned jak vstala s ohromnou depresí všeho nátlaku, utíkala do lesa, našla tam poházené sklo, bez ostychu si ho vzala do ruky a řízla se. Znovu pocítila ten úžasný pocit. Byla to její droga. A já koukala, jak se ničí, znovu a znovu zajížděla do svého zápěstí. Ve škole rány skrývala pod náramky, návleky, dlouhými rukávy. Tak moc jsem se snažila s tím něco udělat, ale nějak se mi to nedařilo. Měla svou hlavu a já jí nechtěla ještě víc ublížit... Jednoho večera se to stalo! Seděli jsme venku u potoka a v tom to udělala....Už byla tma a já neviděla přesně co dělá....

Chudák holka.