Já se dokážu vypsat z hodně věcí, ale tohle ani milion slov nezmění
Pokud někdo četl ten článek předtím, měla jsem s Milanem řešit nás dva.
Och ano!
A jak to dopadlo?... Přijel na 15 minut se slovy: ,,Volali mi kluci, musim na poker. Hned zas pojedu"
Došli jsme na konec ulice, řekli jsme si pár věcí. On byl v pohodě a já se neumím přetvařovat. Jenže já prostě něco nedokážu. Teď jsem asi za největší stíhačku a krávu. Kdo ví... Ani ten blbej pondělek, kterej měl být tak dokonalej nevyšel. Nebude mít čas, až v úterý, jenže to se vracim někdy pozdě večer z Prahy a potřebuju se učit... No prostě jako, ráda bych ho viděla, ale po tom dnešku, brzdím, a zase se teď vrhnu na školu, stejně je to potřeba, teď když se uzavírají známky. Takže Milan?- Kdo ví kdy... Záleží mi na něm víc než dost, a proto musim zapomenout, aspoň v mezích, už sem se tím tématem ovlivnila dostatečně. Musim zase žít. Ještě si poslechnu pár písniček, poteče pár slz, pak se seberu, usměju se a bude mi mnohem líp. Unavující hodiny čekání, když on byl někde daleko... Mám ho ráda, chci si ho udržet, ale teď zpomalím, dostatečně
Vás to asi fakt moc nezajímá, jenže já to potřebovala dostat ze sebe :( A jsem ráda za Dominika. On mi vždycky řekne všechno narovinu. Kámoš. Už hodně let. Vážim si jeho názoru, i když né vždy jsme se shodli...

vieš čo tá kabelka, je takmer totožná s tým tielkom, akurát to foto je dosť blbé a strašne skresluje...