Dnes se stala taková zvláští věc, zjistila jsem, že vlastně ani nevím kdo jsem, možná jsem NIKDO. Pohltila mě prázdnota, byla jsem vyčerpaná, vygumovaná. Co vlastně dělá mě, mnou?! Na jakoukoli věc jsem si vzpomněla ze svého života, vybavilo se mi toho hodně, jenže když už jsem nad tím konečně začala přemýšlet víc, že to je vlastně to, co je můj život, co chci a miluju, poněkud mi přišlo, že je to všechno nějak umělý, povrchní, vůbec jsem to nebyla JÁ. A když jsem stála v tom mrazu venku, vzpomněla jsem si, že mám kolem sebe lidi, kteří jsou můj život, to co mě dělají šťastnou, i když občas jsou to starosti. Teď už vím, že spolehnout se můžu 1oo% jen na sebe, ale i já se brodim bahnem a nejsem anděl. Proto ráda k sobě přidám další a další %, který budou tvořit svět dokonalejší. Už né jen ČERNÁ A BÍLÁ.


zavidím ti to lízatko:)
měla jsem tayk období kdy slzy napomáhaly mému utrpení,prostě bez nich by nebyl život.
Souhlasím s tebou,že 100% se můžeš spolehnout jenom na sebe :)
pěkná fotka :)